Karel Burian a Rousínov

Rodný domek Karla Buriana.
 

Král pěvců Karel Burian se narodil v Rousínově 12. 1. 1870 v domku čp. 40 (dnes bez čísla popisného). Dům stojí v ulici k Modřejovicím. Burianův otec František byl zručným a vyhledávaným truhlářem, který pracoval i pro rousínovskou vrchnost, která sídlila na zámku v blízkých Slabcích. V roce 1869 se František Burian oženil se svou sestřenicí Františkou Černou, dcerou panského šafáře v sousední Zhoři.

Karel Burian prožil v Rousínově pravděpodobně jen první tři roky svého života, než se rodina truhláře Buriana odstěhovala do Zhoře. Ve Zhoři ale nezůstali Burianovi dlouho a brzy se opět stěhovali, tentokrát do Rakovníka. Tam se jim v roce 1876 narodil jejich druhý syn Emil, pozdější vynikající barytonista Národního divadla v Praze.

Karel Burian byl muzikální odjakživa. Prozpěvoval si prý už v kolébce. Když mu byly čtyři roky, vysedával s darovanými housličkami na zápraží rodného rousínovského domku, který jeho rodiče přenechali po odchodu z Rousínova svým rodičům, fidloval a naříkavě vyzpěvoval, že peníze světem vládnou.

Prarodiče Karla Buriana, Kateřina a František, obývali domek čp. 40 až do své smrti. Kateřina Burianová zemřela roku 1908, František Burian o rok později.

Jako děti jezdili bratři Burianové do Rousínova a Zhoře k prarodičům na prázdniny a přijížděli sem i později, kdy se rodina truhláře Buriana přestěhovala kvůli Karlovým studiím i vidině snažšího živobytí do Prahy. Karel chodil za ves k Polskému rybníku na ryby nebo do lesa na houby a jahody a na svých cestách si prozpěvoval „až se to rozléhalo.“ Když zazpíval Emil, prý dokázal silou svého hlasu poplašit husy až na druhém konci vesnice.

Karel Burian se ke svému rodišti vždy rád hlásil, jak ostatně dokládá jeden z jeho známých veršovaných dopisů: „Načpak dlouhá slova, já jsem z Rousínova!“ Od roku 1934 připomíná Krále pěvců Karla Buriana na jeho rodném domě pamětní deska od sochaře Františka Zusky, bratrance Karla Buriana.