Burianův Rousínov 2010
První ročník slavnosti Burianův Rousínov vznikl s cílem připomenout 140. výročí narození Karla Buriana, které připadlo právě na rok 2010. Slavnostní odpoledne se uskutečnilo v sobotu 7. srpna 2010. Progam slavnosti zahájilo vzpomínkové setkání u Burianova rodného domku. Díky nevšední vstřícnosti současných majitelů domu mohli návštěvníci slavnosti nahlédnout i dovnitř. Život a slávu Karla Buriana připomněl publicista Roman Hartl. Řekl: „Po jednom představení přišel za Enricem Carusem ředitel Metropolitní opery a pravil: ,Dnes jste zpíval úžasně. Nikdo by to nedovedl zazpívat tak jako vy.´ Nato Caruso odvětil otázkou: ,Že nedovedl? Copak Karel Burian už zemřel?´ Kdo dnes zná Carusa a kdo Karla Buriana? Karel Burian se narodil v tomto domku 12. ledna 1870. Měl se stát právníkem, po čtvrtém semestru ale hodil studia za hlavu a dal se k divadlu. Debutoval v září 1891 v Brně rolí Jeníka v Prodané nevěstě. Z Brna zamířil do estonského Revalu a odtud na jaře 1893 do Německa, kde se během několika let vypracoval mezi nejlepší tenoristy světa. Jeho strmý vzestup byl o to obdivuhodnější, že si usmyslel prosadit se v rolích wagnerovských bohatýrů, pro které vlastně neměl vůbec žádné předpoklady. Zpívat Tristana, Tannhäusera nebo Parsifala vyžadovalo statné pěvce ještě statnějšího hlasu. Jenže když Karel Burian přišel v roce 1893 do Německa, byl jeho hlas stejně tenký jako jeho drobná postava. Přesto tvrdou prací a nezdolnou vůlí svého vysněného cíle dosáhl. Karel Burian podobné výzvy miloval. Touha po uměleckém boji a dobývání nových, dosud nepoznaných území, to mu bylo vlastní. Kdo by se jako on odvážil zazpívat bez přípravy přetěžkou roli Tannhäusera? Karel Burian si to na začátku své kariéry v roce 1898 v Hamburku troufnul. A vyhrál. Po tomto úspěchu se mu otevřel svět. Budapešť, Drážďany, Londýn, New York. Kdekoliv zazpíval, tam triumfoval. Psalo se, že jeho hlas září jako proud zlata a svědci jeho strhujících výkonů marně hledali slova, kterými by své nadšení vylíčili. ,To nelze popisovat, to se musí slyšet,´ říkali. Kéž bych mohl! Přál bych si zažít tu atmosféru, když s ohromujícím úspěchem zpíval krále Heroda ve světové premiéře Straussovy Salomé, když v Budapešti zpíval svého nedostižného Tristana, nebo prožít ten večer, kdy naposledy vystoupil v Drážďanech před svou první cestou do Ameriky. Když tehdy představení skončilo a Burian zmizel v zákulisí, lidé zůstali na svých místech a bouře ovací nebrala konce. Neustala, ani když se v divadle zhaslo. Lidé stáli a tleskali, dokud se jim Burian ještě jednou neukázal.“
Vzpomínkové setkání u Burianova rodného domku následovala komentovaná prohlídka výstavy Život krále pěvců v budově bývalé školy a Posezení s Karlem Burianem, při kterém písničkář a spisovatel Jan Burian, prasynovec Karla Buriana, muzikolog Boris Klepal a Roman Hartl přiblížili umělecké triumfy i soukromí slavného rousínovského rodáka.
Konání slavnosti finančně podpořila Poštovní spořitelna prostřednictvím Nadace Via.
Na fotografie ze slavnosti se můžete podívat zde.